À TERRE - Embrasser La Nuit
Nebezpečný sludge, doom, post metal s nádherně kanální francouzštinou. Zahulený zvuk a dusivé nálady, až se z toho svírá hrudník. À TERRE mě na první poslech dostali, uvidíme jak trvanlivé to bude.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Burianova žlučovitá agitka proti intelektuálům, levicovým úchylkářům a diverzantům všeho druhu z roku 1950 znovu na scéně. Má hardcore propaganda v roce 2008 co říci? Jsem mile šokován. Ano! Nejvíce osloví Pitínského inscenace ty, kteří umí číst ideologické šifry a krom vynikající inscenační omáčky si užijí i Burianův text, jenž žlučovitě a okatě paroduje všechny modelové "lumpenproletářské" živly, které nabourávají boj za lepšího člověka. Proklamovaný Pitínského úmysl zobrazit "vrahy jako oběti" se sice úplně nepodařil – postavy aparátčíků a stranických přidržtašků působí spíše dojmem afektovaných karikatur – nicméně kupodivu výborně funguje drama mezi ústřední dvojicí manželů Hoderových. Zejména "salónní intelektuálka" Růžena má v sobě děsivou porci osudové tragiky, čímž evokuje postavu Milady Horákové. I její manžel, prototyp uvědomělého soudruha, však překvapivě nepůsobí ploše, jeho nerozhodný slaboch nedráždí schematismem. Záhadným způsobem v tomto ohledu Burianův škvár opravdu obstál, i když naše vnímání hrdinů a padouchů se mění. A jinak? Působivá scéna, výborná hudba a precizní práce s dikcí i pohybem – "Pařeniště" shazuje povětšinou úspěšně statičnost a navzdory frázovitému textu nenudí. Naopak, vytváří velice působivou a sugestivní atmosféru stalinského "období šibenic". Vypůjčuje si jazyk komunistické ideologie a zasazuje ho do panoptikálního a karikaturního obrazu tehdejší společnosti. Pitínský a spol. v textu našli stopu autentického záznamu minulosti a dokázali ho zvýraznit v inscenaci, která zamrazí radikálností – původního textu i nového nastudování.
8 / 10
Emil František Burian: Pařeniště. HaDivadlo, Brno. Režie: J. A. Pitínský.
Nebezpečný sludge, doom, post metal s nádherně kanální francouzštinou. Zahulený zvuk a dusivé nálady, až se z toho svírá hrudník. À TERRE mě na první poslech dostali, uvidíme jak trvanlivé to bude.
U retro hevíků je klíč jednoduchý: buď to kopne, nebo ne. U těchto Švédů je situace ihned jasná. Příjemně dobový zvuk, přesvědčivý projev, jednoduché háky a príma veteránská atmosféra. Výsledkem je žánrově trve kolekce, kterou člověk vděčně vdechne.
Ejhle, špičkový německý debut našťouchaný bravurním technickým DM. Má to dost valérů, skvělou balanci mezi melodikou a zrůdnou agresí, zábavný vokál a explozivní basu, která evokuje klasiky žánru. Němci působí dojmem, že se pro první ligu narodili!
Košatý technický death, agresivní náklepy střídá progresivní hravost a přestože se jedná o brutální formu death metalu, je to i dostatečně čitelné. Povedený zvuk dává vyniknout všem instrumentálním parádičkám. A tempo je většinou zabijácké. Palec nahoru.
Tento šťavnatý mix proto-black/deathu s thrashovým zurvalstvom, nasratosťou a rýchlosťou sa mi veru pozdáva. Švédom to krásne hrá, tento debut u slovutných Century Media sa veru podaril.
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.